Home
První polovina tohoto roku byla pěkně hektická a já jsem se v březnu na nějakou dobu vrátil do Prahy z výzkumného pobytu v Polsku. Před sebou jsem na papír čmáral náčrt dvou připravovaných knižních průvodců, na kterých pracuji. Poté jsem se na šest týdnů vydal do Spojených států (Minnesota a Wisconsin), kde jsem dával dohromady informace pro další průvodcovský projekt. Koncem května jsem se konečně opět vrátil do Prahy, abych zase sbalil kufry a namířil si to směr Budapešť: musel jsem totiž stihnout další projekt pro National Geographic – tentokrát plavbu lodí po Dunaji s cílem v Amsterdamu. A to zdaleka není vše (zatím jsem ze seznamu „Deseti míst, které stojí za to vidět v roce 2019“, o kterém jsem začátkem roku tolik básnil, vyškrtl jenom jedno). Skopje, nezapomněl jsem na Tebe!
Tentokrát využiji své pražské mezizastávky a budu psát o městě, které mám rád jako své vlastní, ačkoliv jsem ho v poslední době tak trochu přesunul na druhou kolej. Kdo alespoň jednou navštívil Prahu, má přinejmenším nějaké povědomí o jejím historickém centru, Starém Městě či Pražském hradu. Vše mimo centrum je však pro všechny kromě Pražanů nebo expatů tak trochu španělská vesnice. Většina lidí bydlí v městských částech ležících mimo – daleko od davů či záře neonů mezinárodního turismu. Rád bych tu napsal o čtvrtích Prahy, které jsou cool. Tento týden začnu místem, kde jsem sedm let žil a které znám nejlépe: jsou to Holešovice.
